1. Myšlenková jednohubka #191

    Diskusní trollové posílají do internetového prostoru své provokativní či lživé příspěvky za jediným účelem – aby na sebe upoutali pozornost. Čím více reakcí na svůj příspěvek dostanou, tím více dojde k potvrzení jejich vlastní existence. Jediný správný postup je absolutní ignorace.

    Základní pravidlo – „Nekrm trolla!“ – je možné po vzoru sovětských hesel poupravit do podoby: „Nekrm trolla, posílíš mír!“

    Minimálně ten internetový určitě…

     

  2. Myšlenková jednohubka #190

    Obsah knihy Komunistický manifest od K. Marxe a B. Engelse v krátkosti:

    Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Dělníci na celém světě úpí pod tyranskou nadvládou židovských kapitalistů. Je bezpodmínečně nutné tuto nespravedlnost odstranit! Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Proletáři všech zemí, spojte se!

    Obsah knihy Mein Kampf od A. Hitlera v krátkosti:

    Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Za problémy Německa, a potažmo celého světa, mohou židobolševici. Jedná se o celosvětové židobolševické spiknutí! Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Deutschland über alles!

     

  3. Myšlenková jednohubka #189

    Pokud Lev Trockij snil o permanentní revoluci, pak současní politici se zase vyžívají v permanentním reformismu. Ano, postmoderní společnost se vyvíjí stále rychleji a tyto změny je potřeba náležitě reflektovat. Každou změnu je ovšem nutné do důsledků promyslet, následně ji zavést a dát ji dostatek času k tomu, aby se projevila.

    Stav neustálé reformace a reformování reformovaného je možná ideálním klimatem pro politiky, kteří si tak mohou zapsat pomyslné čárky za aktivitu, ale pro společnost je celý tento stav věcí naprosto ubíjející… Ureformovat se do bezvědomí!

     

  4. Myšlenková jednohubka #188

    Politici a politické strany se velmi často zaštiťují tím, že jejich konání je motivováno lepší budoucností pro děti. Je to skutečně ctnostné prohlášení, proti kterému nelze nic namítnout. Problém je ovšem v tom, že politici tento argument používají tak často, že původní význam se zcela ztratil a zůstala jen klišovitá hláška. Neustálé odkazování k iluzorní zářivé budoucnosti vede k tomu, že se neřeší problémy přítomnosti, a lidé, kteří jsou konfrontováni marasmem každodenní skutečnosti, tak propadají postupné skepsi, apatii a frustraci.

    Navíc, co se týče budoucích generací, tak není povinností předchozích generací řešit problémy generací nově příchozích. Naopak: Povinností každé generace je zabývat se svými problémy, napáchat co nejméně nenahraditelných škod, a poté předat pomyslnou štafetu svým následovníkům. Nic víc, nic míň.

     

  5. Myšlenková jednohubka #187

    Hledání odpovědi na otázku, zdali existuje Bůh, je nesmyslné – ať už by konečná odpověď byla jakákoliv, tak by v konečném důsledku nepřinesla nic dobrého.

    Bůh je pro některé jedince určitým morálním imperativem. Pokud by se potvrdilo, že Bůh neexistuje, tak tito jedinci by se definitivně utrhli ze řetězu – žádný Bůh, žádný posmrtný život, žádná pravidla. Pouze teď a tady. Hédonismus by se stal jedinou životní filosofií celého světa.

    Pokud by se potvrdilo, že Bůh existuje, tak by se lidé možná chovali lépe, ale jednalo by se o svět plný falše. Lidé by se nechovali dobře z důvodu vnitřního rozhodnutí, ale kvůli strachu z Boha. Zmizela by svobodná vůle = zmizela by podstata člověka = zmizel by svobodný člověk.

    Proto: Užitečnost otázky – Existuje Bůh? – je jednoznačně ukryta v jejím nezodpovězeném a nezodpověditelném charakteru.

     

  6. Myšlenková jednohubka #186

    Smrt Boha (či bohů) není nijak originální myšlenka. Rozhodně ji jako první nevznesl Friedrich Nietzsche ani Ludwig Feuerbach, familiérně označovaný jako otec moderního ateismu. Osobně se domnívám, že kořeny této myšlenky sahají až několik tisíc let před naším letopočtem; do dob, kdy se společenství lidí začíná štěpit na tlupy, rody a rodiny.

    Každá tato skupina měla svůj vlastní panteon bohů, kde se vyskytovali typově stejní (či obdobní) zástupci – tzn. bůh války, bůh deště, bůh hromů, bohyně úrody ad. –, ale u každé skupiny se jinak jmenovali. Ve chvíli, kdy jedna skupina vyhladila všechny příslušníky skupiny konkurenční, spolu s poraženými nenávratně zmizel i jejich panteon bohů.

    Bohové tak poprvé okusili smrt.

     

  7. Myšlenková jednohubka #185

    (Úryvek z absurdního dramatu, které nikdy nevzniklo; zasazeno do zimního období.)

    (…)

    Muž A: A co jinak… Jak se vám daří?

    Muž B: Mrkvi se daří dobře.

    Muž A: Opravdu? V tomto počasí? (Rozhlédne se okolo. Všude bílo.)

    Muž B: Mrkev má tu výhodu, že během celého svého života je už pod drnem. Naše problémy, ani počasí, se jí netýkají.

     

  8. Myšlenková jednohubka #184

    V tichosti mlčení člověka je často možné nalézt více pochopení než v prázdných vyřčených frázích.

     

  9. Myšlenková jednohubka #183

    (…)

    A: Chtěl jste vždy být umělcem? Neuvažoval jste někdy o kariéře kunsthistorika či teoretika umění?

    (Umělec) B: Teoretici věci popisují, kunsthistorici věci zpětně katalogizují. Já jsem vždy toužil po tom věci tvořit – tvořit historii… Umělcem jsem se nechtěl stát, umělcem jsem se musel stát.

     

  10. Myšlenková jednohubka #182

    Je smutnou skutečností, že zkušenost do jisté míry zabíjí možnost vidět věci novýma očima.